Učitelé v anglo-americkém světě začali v posledních letech do svých tříd uvádět nové postupy založené na nejnovějších poznatcích kognitivních věd. K nám se tato praxe pod různými názvy – explicitní výuka, responzivní výuka nebo formativní hodnocení – dostává především díky publikacím nakladatelství PublishED a blogu Pavla Bobka na webu Otevřena. Cílem stránky „Čeština explicitně“ je ukázat aplikaci klíčových východisek a postupů explicitní výuky na vyučování druhostupňové češtiny.
Najdete tu sylaby a plány lekcí pokrývající učivo syntaxe a morfologie, metodiku čtenářských dílen a několik ukázek práce s literaturou. Ačkoliv lze vzít obsah jako celek a tak, jak je, ho použít ve třídě, nejedná se o návod k řešení, ale spíše o průběžnou zprávu o víceméně úspěšném hledání. I proto je součástí stránek blog, kam lze přispět zprávou o vaší explicitní praxi. Za zpětnou vazbu a diskuzi prostřednictvím komentářů nebo emailu budu rád.
Jak lze tyto stránky využít:
- nechat se inspirovat „východisky explicitní výuky“ včetně doporučené literatury k uvažování o výuce a stavbě lekcí a sylabů
- nechat se inspirovat několika přípravami a najít si postupy pro vlastní učení
- vybrat si jednotlivé hodiny na základě témat a cílů a použít plán lekce s úpravami nebo tak, jak je
- přebrat některý ze sylabů s cíli pro jednotlivé oblasti
- vzít si sylaby a plány a podle nich učit
Proč čeština explicitně?
Na svoji první hodinu syntaxe jsem si pozval na náslech kolegyni. V rámci zpětné vazby hodinu ocenila a řekla, že by ji zajímala jen jedna věc: proč jsem během hodiny tak vzdychal. Nebyl jsem si vzdychání vědom, ale zjevně do neverbálního projevu prosákla moje nechuť k látce. Připadala mi těžká, bylo mi líto žáků, kteří se jí museli trápit.
Přemýšlel jsem, jak pomoci jim i sobě, a shodou okolností narazil na první články Pavla Bobka o explicitní výuce. Postupně jsem si začal půjčovat některé z postupů, které popisuje, aby mi pomohly s obávanou syntaxí. Výsledky mě překvapily: každý žák uměl v polovině deváté třídy látku, kterou jsem se já trápil ještě na bakalářských studiích; co víc, v online hodinách se mi začala zvyšovat zapojenost žáků, více dětí si začalo brát dobrovolné úkoly na těžších úrovních (od té doby, co jsem začal učit explicitně, byl narůst zájmu o složitější zadání 200%) a od dětí přicházela zpětná vazba, že je syntax baví. To mě překvapilo. Tím spíše, že při konkrétnějších odpovědích na to, co jim během hodin vyhovuje, zmínilo 19 ze 34 dotazníků konkrétní metody explicitní výuky, jako je vyvolávání pomocí dřívek, vysvětlení nebo samostatné procvičování.
Explicitně postavená hodina dává dětem neustále zažívat úspěch. S každým krokem vidí, že něco zvládají a že se učí.
Explicitní výuka zábavně nevypadá. Oproti kreativním konstruktivisticky postaveným hodinám kritického myšlení působí její opakující rutina nezáživně. Nicméně explicitně postavená hodina dává dětem neustále zažívat úspěch. S každým krokem vidí, že něco zvládají a že se učí. Hodiny jsou předvídatelné: žáci vědí, co bude následovat, a vědí, co se od nich očekává. „Zábavnost“, kterou děti reflektovaly, interpretuji jako opak nudy, kterou prožívají, když jim učení neposkytuje šanci zažít si úspěch buď proto, že jen pasivně poslouchají, nebo proto, že neví přesně, co se po nich chce a co mají udělat proto, aby uspěly.
Neznamená to, že doporučuji učit explicitně pořád. Sám to nedělám, což je vidět u hodin literatury nebo z vedení čtenářských dílen. Je to nicméně metoda, která mi pomohla, když jsem si nevěděl rady. Dávám ji proto k dispozici jako krok na cestě. Protože vše, co pomůže jednomu učiteli, pomůže desítkám dětí.