S koncem školního roku bych rád nabídl sekvenci hodin, která mi v rámci češtiny pomohla podpořit čtenářství a naučila děti lépe psát. Celou sekvenci naleznete zde, tento blogový příspěvek popisuje, v jakém kontextu jsem ji učil a proč jsem ji učil právě takto.
Co předcházelo:
V rámci projektového dne jsme s dětmi vytvořili vlastní recenzní web, při češtině na něj psali recenze a při výtvarné výchově k nim dělali ilustrace. Nabízím zde sérii hodin, která se věnovala samotnému psaní recenzí.
Hodiny psaní recenzí jsem propojoval s čtenářskými dílnami, jejichž zadání poskytovala lešení pro psaní recenze a diskuze vytvářely prostor pro čerpání nápadů (více o čtenářských dílnách naleznete zde). Ovoce, které sekvence nese, můžete prozkoumat na webu www.rubinovaknihovna.cz.
Jak je to postavené:
V rámci sekvence je každá hodina zaměřená na jednu psací techniku a po každé hodině následuje úkol, který žáci u nás ve škole vypracovávají v době takzvané samostatné práce – na „klasické“ škole tomu lze věnovat další hodinu češtiny. Výsledná recenze pak vzniká z jednotlivých vypracovaných úkolů, protože každý úkol je koncipovaný jako jeden odstavec recenze. Pokud tedy žák plní úkoly, měl by mít jádro recenze hotové a na závěr text pouze propojovat a editovat.
Při výuce psaní je náročnou prací pro učitele hodnocení, protože cíl vyžaduje, aby děti co nejvíc psaly a na každé psaní dostávaly zpětnou vazbu. Proto jsem se rozhodl zapojit více druhů zpětné vazby.
Teoretická východiska:
Většina postupů, které v hodinách využívám, vychází z technik formativního hodnocení, respektive responzivní výuky. Kritéria pro recenzi tak například žáci v rámci prvních dvou hodin odvozují ze vzorové práce. Jako velice nápomocnu publikaci pro učení psaní jsem shledal knihu „Closing the Writing Gap“, kterou napsal Alex Quigley, řadu strategií jsem pak našel v knize „Make Every Lesson Count“ od autorů Andy Tharby a Shaun Allison. Obecně doporučuji číst k výuce psaní anglickou literaturu, protože vzhledem k povaze tamějších zkoušek jde o klíčovou dovednost, zatímco v českém prostředí je psaní při výuce českého jazyka spíše na okraji.
Při výuce psaní může být pro učitele výzvou hodnocení, protože cíl vyžaduje, aby děti co nejvíc psaly a na každé psaní dostávaly zpětnou vazbu. Proto jsem se rozhodl zapojit více druhů zpětné vazby. Ve třetí lekci využívám zpětné vazby, při které na tabuli komentuji několik prací a žáci si na základě mého komentáře určují, co by chtěli vylepšit na vlastních textech. Ve čtvrté lekci dostanou děti výklad, na základě kterého potom svůj text vylepšují. V páté lekci využívám peer hodnocení formou ocenění a doporučení a v šesté lekci hodnocení pomocí tabulky kritérií.
Při ani jedné zpětné vazbě tedy nepíši slovní hodnocení, přičemž je pro mě podstatné, aby zpětná vazba znamenala více práce pro příjemce než pro mě jako učitele. Zároveň mi dané techniky umožnily přenést odpovědnost za učení na stranu dětí a mě ušetřily čas, který jsem pak mohl věnovat přípravě hodin.
Co s tím:
Pročtení sekvence lze využít buď jako celek, nebo ho můžete použít jako sylabus pro to, co všechno je třeba naučit, když chcete děti naučit dobře psát. Pro někoho mohou být inspirativní i jednotlivé techniky.
Obecně doporučuji číst k výuce psaní anglickou literaturu, protože vzhledem k povaze tamějších zkoušek jde o klíčovou dovednost, zatímco v českém prostředí je psaní při výuce českého jazyka spíše na okraji.
V rámci Montessori systému máme na naší škole pro děti kromě povinných hodin i lekce volitelné, které přikládám k plánům každé z klíčových hodin. Celou sekvenci naleznete zde, na závěr přikládám její krátký přehled.
Jednotlivé lekce a co se v nich žáci mají naučit:
- hodina: části recenze
- hodina: kritéria a proces psaní
- hodina: jak vystavět argument
- hodina: jak napsat dobrou větu
- hodina: jak zvolit vhodná slova
- hodina: psaní recenze samotné
Dobrovolné hodiny:
- redakční práce (navazují na 1. a 2. hodinu)
- bibliografie a citování (navazuje na 3. hodinu o argumentaci)